Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých technických death-grindových spolků není nikdy dost. Tato orlandská sbírka řezníků surfuje hlavně na vlně moderního, chaosem opředeného brutálního válcování, složeného z lichých dob, které směrem kupředu bičuje divoká smršť kytarových vyhrávek a nelidského vokálu. U QUARTER THE VILLAIN zapomeňte na prosluněné pláže Miami nebo Tampy, toto je Orlando. Nápady jsou vždy natěsnané na co nejmenší plochu, jež kolem vás profrčí se zdrcující rychlostí. To, že je opakování matka moudrosti, kluci zřejmě nikdy neslyšeli. Chrlí na vás stále víc a víc motivů, jakoby vás chtěli zasypat, krom krkolomných vyhrávek se tu a tam tlačí i na melodické linky, ale v první řadě jednoznačně pochodují s technickou brutalitou, která nezná slitování. Jako byste zkřížili BENEATH THE MASSACRE s PSYOPUS a lehce ubrali nohu z plynu. Na konci skladby „Sock Puppet Vendetta“ se pracuje i s dalšími nástroji a orchestrální outro této písně velmi příjemně provzdušňuje celý ani ne patnáctiminutový celek. Škoda, že takových míst není víc, protože jinak bohužel u této sebranky z Floridy nenacházím nic, co by ji činilo zajímavou v zástupu podobně technicky orientovaných death-grindových náladotvůrců. Druhým neduhem jinak velmi povedeného EP je neodbytný pocit potenciální nudy, pokud by se v tom samém duchu nesla další půlhodina materiálu v případě plnohodnotného alba. Ale toto je EP, takže palec nahoru.
Ještě že tahle věc má jen necelých 15 minut, tohle při práci poslouchat prostě nelze, člověk má pak furt pocit, že je strašně pomalý a musí zrychlit a zrychlit, až jsem se z toho málem...víte co? ......Jo!
P.S.: Druhé video zde: http://www.youtube.com/watch?v=t0YeBKJGyJw
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.